Pozdní příchod

9. září 2010 v 20:40 | Bajuška
"Sam!!Sam!!"Křičel Jack a běžel ke zraněné Carterové. Klekl si k ní a zkoušel její životní funkce. "Danieli, zadej kód!" Vykřikl na svého kamaráda Jack. Daniel běžel k ovládacímu panelu a začal mačkat symboly Země. Jack vzal Samanthu do náruče a přešel sní skrz modrou hladinu v kruhu.

ZÁKLADNA

"Lékařský tým do prostoru brány." Rozezněl se generálův hlas celou základnou. Hammond seběhl po schodišti a snažil se zjistit co se stalo. Ale ani jeden z členu Sg1 mu nic nechtěl teď říct. Všichni ho ignorovali měli strach o Sam. Všichni běželi za doktorkou, na ošetřovnu. Z ošetřovny nikdo nevycházel a tak se šli Daniel a Teal´c osprchovat a převléct. Jack tam zůstal a čekal jestli někdo z těch dveří nevyjde.

O´Neill přešlapoval z jedné nohy na druhou a moc si přál, aby se dveře otevřeli. Chodba do ošetřovny byla vyklizená, tmavá a tichá. Šlo slyšet pouze Jackovo prudké dýchání. Možnost, že by Sam neměla žít si nechtěl ani připustit. Tato možnost tady ale bohužel byla. Jack uslyšel tiché klapotání bot. Napřímil se a pohledl do chodby. Tak potichu šel velitel základny. Postavil se vedle Jacka a jen tam tiše stál. "Pane? Je špatné, že mám o ni strach?" Promluvil do nesnesitelného ticha. "Není to špatné Jacku. Je lidské mít o někoho strach." Jack sklouzl po zdi a díval se do svých dlaní. "Mám strach, že umře. Vypadalo to jako normální mise, ale když jsme chtěli zadat adresu, začali po nás střílet. Bránili jsme se. Nechápu jak jsme ten nátlak mohli přežít. Nastalo ticho, vypadalo to, že jsme je dostali všechny. V zápětí se ozvali další střely. Otočil jsem se a …." Jack se odmlčel. "Sam…" Nedokázal to říct. Přesto že je voják ze železa po tváří se mu skutálela slzy. General mu položil ruku na rameno.

Ve dveřích se objevila doktorka a oba se narovnali, a poslouchali co jim chce říct. "Bude žít." Oznámila jim a Jack sjel po zdi. "Díky bohu." Doktorka si sundala roušku z krku. "Moc mu neděkujte, Sam sice bude žít ale je tu jedno velké ale." Plukovník se zase postavil. "Do očí se jí dostali malé střípky, které my tady neumíme odoperovat. Jakmile se dá dohromady půjde na operaci a pak uvidíme jestli bude vůbec vidět." Jack polk a v chodbě bylo rázem ticho jako v hrobě. Jack se nenáviděl za to, že jí víc nehlídal, měl se ještě otočit. Miloval jí víc než svůj život. Jack se sebral nechal Generála a doktorku v jedné z chodem a utekl pryč.

V práci se týden neukázal.Všem bylo jasné že to co se stalo zapíjí alkoholem.Sam už byla probraná a doktorka ji vše vysvětlila. Daniel i Teal´c jí chodili navštěvovat a bavit. Sam se ale nemohla moc smát, hrozně jí to bolelo.

Sam byla vzhůru, kolem očí měla obvaz, nic neviděla. Jen tak si tam ležela a poslouchala zvuky kolem sebe. "Proč nic neříkáte?" Zeptala se do místnosti. Chvíli jí nikdo neodpovídal ale pak přece. "Jak víte že.." Snažil se jí zeptat Jack, ale Sam ho nenechala domluvit. Sam se usmála, a řekla. "Prozradila vás kolínská. Jack se usmál a odrazil se zády od zdi, aby k ní mohl jít blíž. "Usmál jste se, že jo." Jackovi vrtalo hlavou, jak to všechno ví. Jack neodpovídal a tak Sam usoudila, že má pravdu. "Sedněte si prosím." Odhrnula kousek deky a na místo, kde si má sednout položila ruku. Jack byl v její společnosti velmi rád a společně se výborně bavili. Oba dva zapomněli na čas. Sam zvedla ruku a natáhla ji směrem k Jackovi. Hledala jeho tvář, Jack jí malinko pomohl. Její dlaň, její prsty bloudili po jeho tváři. "Víte z čeho mám strach, pane?" Jack mlčel, a Sam věděla, že má pokračovat. "Mám strach, že už vás nikdy neuvidím. Neuvidím váš úsměv, vaše úšklebky a váš obličej, když něco nevíte." Jack sebou trhnul a postavil se, couval tak dlouho až narazil do zdi. "Pane? Co se stalo?" Nikdo jí neodpovídal a ona měla strach. "Pane? Pane!" Zakřičela na něho, ale on už tam nebyl, utekl pryč. Sam slyšela pouze zavření dveří.

Jack utekl domů. Napsal dopis a poslal ho na základnu. Byla to jeho rezignace. Nemohl se dívat na ní. Nemohl sní mluvit, protože v sobě cítil že jí zklamal, že jí ublížil. Ona to však, ale takhle necítila, moc jí chyběl. Generál musel Jackovou rezignaci přijmout věděl, že by se trápili oba dva.

Místo Jacka do SGC přišel Cameron Mitchel, stal se velícím sg1. O Sam, Jackovi, Danieli a Teal´covi hodně slyšel a bylo mu ctí s nimi pracovat. Nejvíce přilnul k Sam, strašně se mu líbila a nemohl sní zpustit oči. Pomáhal jí se vším. Sam prodělala za dva měsíce operaci, která dopadla velmi dobře Samantha zase viděla. Do aktivní služby se ale vrátit nemohla.

Uběhlo už dalších 10 let.

SGC dělala velkou párty. Přijeli na ní opravdu všichni i generál Jack O´Neill, který pracoval v kanceláři v pentagonu. Všichni se dobře bavili. Jack obcházel všechny své přátelé a kolegy, s každým prohodil pár slov. Narazil i na Sam. "Ahoj? Carterová?" Sam se otočila po hlase. "A dobrý večer pane. Bavíte se?" Smála se od ucha k uchu. Jackovi nemohla uniknout cizí ruka kolem jejího pasu. "Jo bavím se." Řekl malinko zaraženě. Majitel té ruky se otočil a odkašlal si. "No ano promiňte. Tohle je můj manžel Cameron. Came to je plukovník O´Neill." Představila je a oni si podali ruce. Jack se jim omluvil a odešel od těch dvou pryč. Sam a Cam se vrátili ke svým přátel.

Sam stála na terase a koukala na tmavou oblohu, na které se třpytili hvězdy. Ze zadu k ní někdo přišel a přehodil přes její ramena sako. Usmála se. "Děkuji pane." Jack se opřel o zábradlí. "Jak jste poznala, že jsem to jo?" Zeptal se Sam. "Tak jako, když jsme se viděli naposledy. V mém případě slyšely." Odpověděla mu. Jack pohlédl na nebe. "Jak bylo těch 10 let?" Zeptal se aby mezi jimi nebylo takové ticho. Sam sklopila hlavu a sedla si na pohovku. Zhluboka se nadechla. "Posledních 10 let?Jeden muž, kterému jsem věřila, že mi pomůže v těžkých chvílích podal rezignaci. Jo a mimochodem jsem ho měla moc ráda. Místo něho přišel Cam. A pomohl mi se vším. Má mě rád a já jeho. Vzali jsme se a máme spolu syna. Nemůžu pracovat v aktivní službě tak jsem jenom blbý vědec. A co vy?" Jack nevěděl co na to všechno má říct. Věděl že má Samantha pravdu, že zbaběle zdrhnul. Sam když Jack nic neříkal, vstala a odešla.

Šla k Camovi pro klíče od domu. On se nabídl, že sní pojede ale Sam to odmítla. Nasedla do taxiku a jela domů. Jack to takhle nechat nechtěl. Šel za Danielem a zeptal se ho kde bydlí a pak se vydal za ní. Jackův taxík zastavil před Saminým domem a on vystoupil. Šel k domu a zazvonil. Chvíli čekal a pak se otevřeli dveře. "Pane?" Zeptala se Sam malinko v šoku. "Sam musím s vámi mluvit." Jack se nadechl, že řekne další větu ale zarazil ho malý kluk co přišel k Sam a chytl jí za ruku. "Mamí, pojď dovnitř." Sam si k němu dřepla a pohladila ho po vláskách. "Jack jdi do postýlky za chvíli přijdu. ANO?" Malý kluk přikývl a šel pryč. "Ja..Jac..Jack?" Zakoktavě se zeptal O´Neill. "Ano Jack." Odpověděla mu s klidem Sam. "Proč? Proč Jack?" Zeptal se na další otázku. "Vy víte proč." Odmlčela se a pak pokračovala. "Zdálo se mi a ne jednou že jsem měla takového malého kluka, který se jmenoval Jack. Jenom v jednom je ve skutečnosti změna. V tom snu jsi byl otec." Chtěla se zvednou ale Jack jí zastavil tím že jí chytl za ruku. "Chtěl jsem ti říct že se kopu do zadku už 10 let. Teď jak jsem tě viděl po boku jiného muž si i fackuju. Jsem idiot Sam. Omlouvám se ti za všechno. Nechal jsem tě samotnou a ty jsi mě potřebovala. Jsem ten největší idiot. Ani ten největší debil na světě by nenechal tak krásnou ženu samotnou, neopustil by ji." Sam ho zastavila polibkem. "Proč? Proč jsi nepřišel dřív?" Zašeptala, zvedla se ze schodů a odešla do domu. Jack tam jen seděl a z očí mu začali ztékat slzy. Pak prudce vstal a zakřičel. "PROČ? PROČ JSI MĚ MUSELA POLÍBIT?" Sam to v domě slyšela a začala plakat ještě víc.

Jack si sedl do auta, praštil vzteky do volantu. Dnes Jack pochopil že ztratil ženu kterou miloval, miluje a milovat bude.

KONEC
 


Komentáře

1 impy impy | 10. září 2010 v 13:11 | Reagovat

wow :-D  :-D  :-D  :-D

2 Joli Joli | E-mail | Web | 10. září 2010 v 17:52 | Reagovat

pane jo! to je naprosto skvělá věc tohle!! ona je s Camem, protože Jack odešel O_O čoveče to je naprosto originální nápad a mě se moc líbil!! fakt se ti to moc moc povedlo, povídka se mi fakt moc líbila :)

3 Emili Emili | Web | 10. září 2010 v 21:19 | Reagovat

ach muj bože zas ten hajzl Cameron :D mám na něj alergii :D ale jinak moc hezké

4 Hakky Shika Shun Hakky Shika Shun | Web | 10. září 2010 v 21:36 | Reagovat

Krásné

5 Megi Megi | Web | 10. září 2010 v 22:50 | Reagovat

Díky za komentík k povídce... :-)

6 nickly nickly | Web | 11. září 2010 v 10:26 | Reagovat

těším se, až si ji přečtu...Doufám, že to stihnu ještě dnes. Se z toho frmolu kolem mě zblázním...chci zastavit čas, a mít klid na přečtení téhle povídky. Chjo. Teď je všechno nějaké moc rychlé....Ahoj Apofísku xD

7 nickly nickly | Web | 11. září 2010 v 12:44 | Reagovat

konečně jsem měla možnost, přečíst si ji....víš, že by krásně navazovalo pokrááčko? hehe...je to skvělá povídka, a myslím, že by jack měl dostat šanci :)---ta povídka se ti vážně povedla. Je krásně napsaná, a není odfláknutá....

8 Bajuška Bajuška | Web | 11. září 2010 v 13:26 | Reagovat

Ahoj moc vám děkuji za komentáře. Nickly víš co já tu šanci možná Jackovi dám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama