I na podruhé

5. června 2013 v 17:58 | Apofísek
Je příšerný den, neustále prší, fouká silný vítr a já jsem uvízla v jednom baru. Sedím u stolu, který je v tmavém koutku, tak aby mě nikdo nerušil a já viděla všechno. U baru mě zaujal jeden muž. Je prošedivělí, zdálky to vypadá, že má hnědé oči.

Na sobě má džíny, černé tričko a červenou košili. Vypadal opravdu kouzelně. Byl tam ještě s jedním mužem, podle toho jak se ti dva baví, soudím, že je to jeho přítel. Byla jsem naprosto okouzlená jeho úsměvem. Úplně jsem zapomněla na všechno co se dnes stalo. Nechápu proč a jak se to stalo ale najednou se ten muž otočil a díval se přímo mým směrem. Díval se do toho tmavého koutku, kde jsem byla já. Sklopila jsem hlavu a začala jsem se dívat jinam jen po očku jsem koukala na něj a všimla jsem si, že on dělá to samé. Nenápadně se na mě dívál.

Nahnul se ke svému příteli a vstal. Vzala jsem svou skleničku a pomalu jsem usrkávala a nenápadně jsem ho pozorovala. Šel přímo ke stolu, kde sedím já, to ve mně vyvolávalo hrůzu a šílenství. "Co mám dělat?! Co mám dělat?!" Ptala jsem se sama sebe. "Dobrý den." Pozdravil mě. Já se podívala vzhůru a viděla ho zblízka. Opravdu byl prošedivělí a měl krásné hnědé oči ještě krásnější úsměv. "Dobrý den. Potřebujete něco?" Řekla jsem poněkud tvrdším a odtažitým hlasem. "Můžu si přisednout?" Zeptal se a já nevím, co mě to napadlo, ale přikývla jsem a ukázala mu rukou na židličku. Znovu se usmál tím krásným způsobem a posadil se. "Jsem Jack." Řekl mi své jméno a já na to jen "Těší mě." Zavrtěl sebou a lehce se pousmál. "Vy mi své jméno neprozradíte?" Položil další otázku. "Myslím, že se dnes vidíme poprvé a naposledy, tak proč bych měla?" Byla jsem opravdu odtažitá, ale jen sem si sním hrála. Bavilo mě to. On to ale nevzdával.

Objednal nám pivo a dali jsme se do řeči. Pokládali jsme si navzájem různé otázky a na všechny jsme si odpovídali. Byl to opravdu dlouhý večer. Kolem druhé hodiny rána se jeho přítel na baru nudil tak jen na Jacka mávl a odešel. Mi jsme ale pokračovali. Zjistila jsem o něm, že je voják a že pracuje na tajných misích. Řekl mi taky svou adresu, kdybych náhodou jela kolem. Já mu řekla, že jsem astrofyzička, když to slyšel, kysele se zatvářil. Mi to však přišlo roztomile, a musela jsem se smát. Byl opravdu úžasný, celou noc jsme si povídali a smáli jsme se. Vyprávěl mi o jeho misích, samozřejmě jenom o těch co nebyly tajné.

Bylo 6 hodin ráno, to škaredé počasí už přestalo a my jsme, museli příjemný večer ukončit. "Už musím jít Jacku, nastupuju do nové práce, a nebylo by dobré přijít hned první den pozdě." Řekla jsem mu. Jackovi spadla poraženecky hlava, a když ji zvedl, usmíval se. "Dobře nebudu vás zdržovat. Můžu vás aspoň doprovodit k autu?" Zeptal se. Byl tak rozkošný, nejraději bych tady sním zůstala napořád. Na jeho otázku jsem přikývla. Šla jsem k baru že zaplatím ale Jack gantlemanský stáhl mojí ruku dolů a řekl že mě zve. Usmála jsem se na něj a vydala jsem se ke svému autu.

Dala jsem si věci do vozu a postavila jsem se před něj a natáhla ruku. "Opravdu mě těšilo, Jacku." On mou ruku přijal a naklonil se ke mně a něžně mě políbil. Neuhnula jsem. "Mě také." Znovu se usmál a pustil mojí ruku. Já si nasedla do auta a stáhla okénko. "Opravdu mi nemůžete říct, jak se jmenujete?" Zeptal se Jack. "Teď už je to jedno." Odpověděla jsem mu. "A neřeknete mi to ani, když vám řeknu, že jsem se do vás šíleně zamiloval?" Snažil se ze mě dostat mé jméno. Já jsem se na něj ze široka usmála, nastartovala jsem a odjela. V zrcátku jsem se na něj dívala, jak za mnou kouká.

Zastavila jsem se v mém novém domě. Byl opravdu krásný ale zatím prázdný. Podívala jsem se na hodinky. Za hodinu musím být v té nové práci. Skočila jsem rychle do sprchy a v ručníku omotaném kolem sebe jsem běhala od kufru ke kufru a hledala jsem svou novou uniformu. Rychle jsem se oblékla, upravila jsem se a naházela jsem si věci zpět do kufru, aby tu nebyl nepořádek.

Nasedla jsem rychle do auta a jela jsem směr, má nová práce. Stála jsem na semaforu, svítila červená takže jsem nemohla jet. Zamyslela jsem se, pořád se mi v hlavě promítal dnešní večer. Usmívala jsem se té vzpomínce, když mi Jack vyprávěl své zážitky, jak mě uměl rozesmát. Viděla jsem před sebou ty jeho oči, usměv a tu situaci když jsem odjížděla a on mi řekl, že se do mě šíleně zamiloval. Najednou slyším troubení a já se musela zase rozjet jen jsem slyšela jak ten muž za mnou něco řve. Vůbec jsme tomu nevěnovala pozornost a jela jsem dál.

Zastavila jsem se na parkovišti u jedné hory. Vystoupila jsem z kapsy jsem vytáhla mou čipovou kartu abych se dostala dovnitř. Hned u vrátnice se mě ujal jeden vojín, který mě dovedl až ke Generálovi Hammondovi. Ten mě mile přivítal a vše mi vysvětlil. Pak mě vojín zase odvedl a generál měl velkou poradu v zasedací místnosti. Z chodby jsem slyšela, že má do týmu Sg1 nastoupit žena a nějaký trouba byl proti aby do jeho týmu přibyla žena. Generál mu to dal rozkazem a tím ten trouba zmlknul. Slyšela jsem mé jméno jak mě volají do zasedací místnosti. Nadechla jsem se a rázným vojenským krokem jsem vkročila do zasedací místnosti. Bylo tam několik mužů, všechny jsem je projela pohledem. Zastavila jsem se pohledem u stojícího muže. Ten ke mně vzhlédnul a jen mě pozoroval. Zasalutovali jsem a já mu mohla říct to co jsem chtěla. Konec porady proběhl dobře. Všichni šli ke mně potřepali mi rukou a popřáli mi hodně štěstí. Všichni kromě jednoho ten se sbalil a rychle odešel.

Vojín mě dovedl k mojí laboratoři, v ní se točil na židli ten protivný muž ze zasedačky. Zastavil se, zavelel vojínovi, že může odejít a jeho pohled mířil na mě. "Takže Sam?" Zeptal se. "Ano plukovníku Jacku O´Neille." Odpověděla jsem mu a usmála jsem se ze široka. Vstal ze židle a šel blíž ke mně. " I na podruhé jsem se do tebe zamiloval." Pak se pomalu nahnul a políbil mě.

Jack a Sam se spolu tajně scházeli, byla tu jistá pravidla, které nemohl ani jeden porušit. Každý ale věděl že ti dva k sobě cítí něco víc než je přátelství, proto všichni dělali že nic nevidí.


KONEC
 


Komentáře

1 Andílek Andílek | Web | 5. června 2013 v 19:08 | Reagovat

krásný! krásný! naprosto úžasný a moc povedený

2 Apofísek Apofísek | Web | 5. června 2013 v 19:16 | Reagovat

Děkuji.

3 Sammie Sammie | E-mail | Web | 5. června 2013 v 19:33 | Reagovat

Zajímavě podané první setkání Sam&Jacka. Na blogu mám taky jednu povídku na tohle téma. Pěkná práce :)

4 zuzik2301 zuzik2301 | E-mail | Web | 5. června 2013 v 20:11 | Reagovat

Pěkná povídka :)
Všimla jsem si, že sis mě dala do oblíbených blogů, tak já si tě taky přidám ;-)

5 Iveta Iveta | E-mail | Web | 6. června 2013 v 19:29 | Reagovat

No zajímavé je to. :) Chtěla bych vidět ty jejich pohledy, to by asi neschovali :D

Budu následovat Zuzku a též si tě přidám. Díky :)

6 KoBo KoBo | 6. června 2013 v 20:13 | Reagovat

To muselo být pěkné překvapení druhý den v SGC:D Pěkné.:)

7 Tess Marquez Tess Marquez | Web | 21. června 2013 v 22:23 | Reagovat

Jééé, krásné. Hotová romantika. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama